Absolutní hodnota

Vzdálenost od nuly, rovnice, nerovnice, grafická řešení


Absolutní hodnota vypadá jako zvláštní značka kolem čísla nebo výrazu. Její význam je ale jednoduchý: říká, jak daleko je dané číslo od nuly. Z této jediné myšlenky se dají pochopit i rovnice, nerovnice a jejich grafická řešení.

1. Vzdálenost od nuly

Absolutní hodnota čísla je jeho vzdálenost od nuly na číselné ose.

Číslo 3 je od nuly vzdálené 3 jednotky. Číslo −3 je od nuly také vzdálené 3 jednotky. Proto

\[ |3|=3 \qquad |-3|=3 \]

Znaménko čísla nám říká, na které straně od nuly leží. Absolutní hodnota říká jen vzdálenost. A vzdálenost nemůže být záporná.

Důležité: Záporný klidně může být výraz uvnitř absolutní hodnoty. Nezáporný je až výsledek absolutní hodnoty. Pro každé reálné číslo \(x\) tedy platí

\[ |x|\ge 0. \]

Formálně:

\[ |x|=\begin{cases}x,&\text{pokud }x\ge 0,\\-x,&\text{pokud }x<0.\end{cases} \]

To druhé pravidlo neznamená, že výsledek bude záporný. Když je například \(x=-5\), dostaneme \(-(-5)=5\).

Body −3 a 3 leží na opačných stranách od nuly. Obě vzdálenosti jsou 3 jednotky.
Body −3 a 3 leží na opačných stranách od nuly. Obě vzdálenosti jsou 3 jednotky.

Který mráz je větší?

Venku je jednou −15 °C, podruhé −10 °C. Větší mráz je při −15 °C: teplota je 15 stupňů pod nulou, ne jen 10.

Samotná čísla ale porovnáváme opačně: \(-15<-10\). Velikost mrazu zde vyjadřuje vzdálenost teploty od nuly: \(|-15|=15>10=|-10|\). Menší teplota tedy může znamenat větší mráz.

Jednoduché výpočty

Příklad 1

\[ |7|=7 \]

Číslo 7 je od nuly vzdálené 7 jednotek.

Příklad 2

\[ |-5|=5 \]

Číslo −5 leží vlevo od nuly, ale jeho vzdálenost od nuly je 5.

Příklad 3

\[ |0|=0 \]

Nula je od nuly vzdálená 0 jednotek.

Příklad 4

\[ |3-8|=|-5|=5 \]

Nejprve spočítáme výraz uvnitř absolutní hodnoty. Teprve potom vezmeme jeho absolutní hodnotu.

Příklad 5

\[ |-2|+|4|=2+4=6 \]

U každé absolutní hodnoty postupujeme zvlášť.

Pozor na častou chybu: Absolutní hodnota není pokyn „smaž všechna minus“. Nejprve musíme spočítat celý výraz uvnitř. Například

\[ |-2+5|=|3|=3, \]

nikoli 7.

2. Rovnice s absolutní hodnotou

U rovnice s absolutní hodnotou je nejdůležitější stále myslet na vzdálenost.

Když platí

\[ |A|=2, \]

říkáme tím: „\(A\) je od nuly vzdálené 2.“ Na číselné ose jsou ale ve vzdálenosti 2 od nuly dva body: 2 a −2. Proto musí platit

\[ A=2\quad\text{nebo}\quad A=-2. \]

Právě odtud vznikají dvě možnosti. Nejde o trik ani o naučené „plus minus“.

Příklad 1: \(|x|=2\)

Hledáme čísla, která jsou od nuly vzdálená 2. Taková čísla jsou dvě:

\[ x=2\quad\text{nebo}\quad x=-2. \]

Řešení: \(x\in\{-2;\,2\}\).

Příklad 2: \(|x+1|=2\)

Tentokrát není v absolutní hodnotě samotné \(x\), ale výraz \(x+1\).

Rovnice říká: Výraz \(x+1\) je od nuly vzdálený 2. Proto může být roven 2 nebo −2.

1. možnost

\[ \begin{aligned}x+1&=2\\x&=1\end{aligned} \]

2. možnost

\[ \begin{aligned}x+1&=-2\\x&=-3\end{aligned} \]

Řešení: \(x\in\{-3;\,1\}\).

Stejnou rovnici můžeme chápat i jinak: \(|x+1|\) je vzdálenost čísla \(x\) od čísla −1. Hledáme tedy čísla, která jsou od −1 vzdálená 2. Jsou to −3 a 1.

Příklad 3: \(|2x|+3=5\)

Nejprve musíme absolutní hodnotu osamostatnit.

\[ \begin{aligned}|2x|+3&=5\\|2x|&=2\end{aligned} \]

Teď už rovnice říká: Výraz \(2x\) je od nuly vzdálený 2. Proto opět vzniknou dvě možnosti.

1. možnost

\[ \begin{aligned}2x&=2\\x&=1\end{aligned} \]

2. možnost

\[ \begin{aligned}2x&=-2\\x&=-1\end{aligned} \]

Řešení: \(x\in\{-1;\,1\}\).

Rychlá kontrola

Jestli po osamostatnění absolutní hodnoty dostaneme například \(|A|=-3\), rovnice nemá řešení. Absolutní hodnota totiž nemůže vyjít záporně.

3. Nerovnice s absolutní hodnotou

U nerovnic zase pomůže stejná představa: absolutní hodnota je vzdálenost.

  • \(|A|<2\) znamená: \(A\) je od nuly vzdálené méně než 2. Leží tedy mezi −2 a 2.
  • \(|A|>2\) znamená: \(A\) je od nuly vzdálené více než 2. Leží tedy vlevo od −2 nebo vpravo od 2.

Pro značky \(\le\) a \(\ge\) platí totéž, jen krajní body do řešení patří.

Příklad 1: \(|x|>2\)

Hledáme čísla, jejichž vzdálenost od nuly je větší než 2.

Čísla mezi −2 a 2 jsou od nuly příliš blízko. Potřebujeme body vně tohoto intervalu. Proto

\[ x<-2\quad\text{nebo}\quad x>2. \]

Řešení: \(x\in(-\infty;-2)\cup(2;\infty)\).

Zvýrazněné jsou dvě polopřímky vně intervalu od −2 do 2. Otevřené body −2 a 2 do řešení nepatří.
Zvýrazněné jsou dvě polopřímky vně intervalu od −2 do 2. Otevřené body −2 a 2 do řešení nepatří.

Příklad 2: \(|x|<2\)

Hledáme čísla, jejichž vzdálenost od nuly je menší než 2. Taková čísla leží mezi −2 a 2. Proto

\[ -2<x<2. \]

Řešení: \(x\in(-2;2)\).

Zvýrazněný je pouze interval mezi −2 a 2. Otevřené krajní body do řešení nepatří.
Zvýrazněný je pouze interval mezi −2 a 2. Otevřené krajní body do řešení nepatří.

Příklad 3: \(|x+1|\ge 2\)

Rovnice \(|x+1|=2\) měla dvě hraniční hodnoty: \(x=-3\) a \(x=1\).

Teď chceme, aby vzdálenost byla alespoň 2, tedy 2 nebo více. Hledáme proto hodnoty vně intervalu mezi −3 a 1, tentokrát včetně krajních bodů.

Algebraicky:

\[ x+1\le-2\quad\text{nebo}\quad x+1\ge 2. \]

Po odečtení 1:

\[ x\le-3\quad\text{nebo}\quad x\ge 1. \]

Řešení: \(x\in(-\infty;-3]\cup[1;\infty)\).

Řešení leží vlevo od −3 nebo vpravo od 1, včetně plných krajních bodů. Oba jsou od středu −1 vzdálené 2 jednotky.
Řešení leží vlevo od −3 nebo vpravo od 1, včetně plných krajních bodů. Oba jsou od středu −1 vzdálené 2 jednotky.

Příklad 4: \(|2x|+3<5\)

Nejprve osamostatníme absolutní hodnotu.

\[ \begin{aligned}|2x|+3&<5\\|2x|&<2\end{aligned} \]

Teď říkáme: Výraz \(2x\) je od nuly vzdálený méně než 2. Proto musí ležet mezi −2 a 2:

\[ -2<2x<2. \]

Celou dvojitou nerovnici vydělíme kladným číslem 2, takže směry nerovností zůstávají stejné:

\[ -1<x<1. \]

Řešení: \(x\in(-1;1)\).

Otevřený interval od −1 do 1: −1 < x < 1.
Otevřený interval od −1 do 1: −1 < x < 1.

Co si z nerovnic zapamatovat

Nejdřív vždy osamostatníme absolutní hodnotu. Je-li pravá strana kladná, přemýšlíme potom o vzdálenosti:

  • „menší než“ → uvnitř mezi dvěma hraničními body,
  • „větší než“ → vně dvou hraničních bodů,
  • \(\le\) nebo \(\ge\) → krajní body do řešení patří,
  • \(<\) nebo \(>\) → krajní body do řešení nepatří.

4. Grafická řešení

Nerovnici můžeme řešit také pomocí grafů.

Myšlenka je jednoduchá. Každou stranu nerovnice chápeme jako funkci. Například u

\[ |x|<2 \]

porovnáváme grafy

\[ y=|x|\quad\text{a}\quad y=2. \]

Hledáme ta \(x\), pro která je graf \(y=|x|\) níž než přímka \(y=2\).

U značky \(>\) naopak hledáme místa, kde je první graf výš. U značky \(\ge\) může být také stejně vysoko.

Průsečíky grafů nám dávají hraniční hodnoty. Teprve potom podle zadání vybereme správné intervaly na ose \(x\).

4.1 \(|x|<2\) a \(|x|>2\) – společný graf

Krok 1: nejprve bez absolutní hodnoty

Začneme funkcí

\[ y=x. \]

Jejím grafem je přímka procházející počátkem.

Přímka y = x prochází počátkem. Obě osy mají stejné měřítko.
Přímka y = x prochází počátkem. Obě osy mají stejné měřítko.

Krok 2: co udělá absolutní hodnota

Funkce \(y=|x|\) nesmí mít záporné hodnoty \(y\).

Část grafu \(y=x\), která ležela pod osou \(x\), se proto zrcadlově překlopí nad osu \(x\). Část, která už byla nad osou \(x\), zůstane beze změny.

Vznikne graf ve tvaru písmene V s vrcholem v bodě \((0;0)\).

Šedá přerušovaná přímka je původní y = x. Její zápornou část překlopíme podle osy x nahoru. Zelený graf má vrchol (0; 0).
Šedá přerušovaná přímka je původní y = x. Její zápornou část překlopíme podle osy x nahoru. Zelený graf má vrchol (0; 0).

Krok 3: přidáme \(y=2\)

Nakreslíme vodorovnou přímku

\[ y=2. \]

S grafem \(y=|x|\) se protne v bodech, jejichž \(x\)-ové souřadnice jsou −2 a 2.

Teď už jen porovnáváme výšky obou grafů:

  • mezi −2 a 2 je \(y=|x|\) pod \(y=2\) → platí \(|x|<2\),
  • vlevo od −2 a vpravo od 2 je \(y=|x|\) nad \(y=2\) → platí \(|x|>2\).

Proto

\[ \begin{aligned}|x|<2:&\quad x\in(-2;2),\\|x|>2:&\quad x\in(-\infty;-2)\cup(2;\infty).\end{aligned} \]

Body −2 a 2 do žádného z těchto dvou řešení nepatří, protože obě nerovnosti jsou ostré.

Zelený graf y = |x| protíná modrou přímku y = 2 v bodech (−2; 2) a (2; 2). Horní řádek řešení ukazuje vnitřní interval pro <, dolní dvě vnější části pro >. Krajní body nepatří ani do jednoho řešení.
Zelený graf y = |x| protíná modrou přímku y = 2 v bodech (−2; 2) a (2; 2). Horní řádek řešení ukazuje vnitřní interval pro <, dolní dvě vnější části pro >. Krajní body nepatří ani do jednoho řešení.

4.2 \(|x+1|\ge 2\)

Krok 1: bez absolutní hodnoty

Nejprve nakreslíme

\[ y=x+1. \]

Je to přímka, která protíná osu \(x\) v bodě \(x=-1\).

Přímka y = x + 1 protíná osu x v bodě (−1; 0).
Přímka y = x + 1 protíná osu x v bodě (−1; 0).

Krok 2: absolutní hodnota

Teď přejdeme k

\[ y=|x+1|. \]

Část původní přímky, která ležela pod osou \(x\), překlopíme nahoru. Vznikne V s vrcholem v bodě \((-1;0)\).

Záporná část přímky y = x + 1 se překlopí podle osy x nahoru. Zelený graf y = |x + 1| má vrchol (−1; 0).
Záporná část přímky y = x + 1 se překlopí podle osy x nahoru. Zelený graf y = |x + 1| má vrchol (−1; 0).

Krok 3: porovnáme s \(y=2\)

Přidáme vodorovnou přímku

\[ y=2. \]

Průsečíky mají \(x\)-ové souřadnice −3 a 1.

Nerovnost obsahuje znak \(\ge\), takže hledáme místa, kde je graf \(y=|x+1|\) nad přímkou \(y=2\) nebo přímo na ní.

To nastává pro

\[ x\le-3\quad\text{nebo}\quad x\ge 1. \]

Řešení: \(x\in(-\infty;-3]\cup[1;\infty)\).

Průsečíky jsou (−3; 2) a (1; 2). Zelený graf je alespoň tak vysoko jako modrá přímka pro x ≤ −3 nebo x ≥ 1. Plné krajní body do řešení patří.
Průsečíky jsou (−3; 2) a (1; 2). Zelený graf je alespoň tak vysoko jako modrá přímka pro x ≤ −3 nebo x ≥ 1. Plné krajní body do řešení patří.

4.3 \(|2x|+3<5\)

Tady je důležité nepřeskočit jeden krok. Absolutní hodnota působí pouze na \(2x\), zatímco \(+3\) posouvá výsledný graf nahoru.

Krok 1: bez absolutní hodnoty

Začneme funkcí

\[ y=2x. \]
Přímka y = 2x prochází počátkem a při kroku o 1 doprava stoupá o 2.
Přímka y = 2x prochází počátkem a při kroku o 1 doprava stoupá o 2.

Krok 2: absolutní hodnota

Přejdeme k

\[ y=|2x|. \]

Část grafu \(y=2x\) pod osou \(x\) překlopíme nahoru. Vznikne užší V než u \(y=|x|\).

Zápornou část přímky y = 2x překlopíme nad osu x. Vznikne zelený graf y = |2x| s vrcholem (0; 0).
Zápornou část přímky y = 2x překlopíme nad osu x. Vznikne zelený graf y = |2x| s vrcholem (0; 0).

Krok 3: přičteme 3

Funkce

\[ y=|2x|+3 \]

vznikne posunutím celého grafu \(y=|2x|\) o 3 jednotky nahoru. Vrchol se přesune z \((0;0)\) do \((0;3)\).

Pomocný šedý graf y = |2x| posuneme o 3 nahoru. Vrchol zeleného grafu y = |2x| + 3 je (0; 3).
Pomocný šedý graf y = |2x| posuneme o 3 nahoru. Vrchol zeleného grafu y = |2x| + 3 je (0; 3).

Krok 4: porovnáme s \(y=5\)

Přidáme vodorovnou přímku

\[ y=5. \]

S grafem \(y=|2x|+3\) se protne pro \(x=-1\) a \(x=1\).

Máme znak \(<\), takže hledáme \(x\), pro která je graf \(y=|2x|+3\) pod přímkou \(y=5\).

To je mezi oběma průsečíky:

\[ -1<x<1. \]

Řešení: \(x\in(-1;1)\).

Průsečíky jsou (−1; 5) a (1; 5). Zelený graf je pod modrou přímkou právě pro −1 < x < 1. Otevřené krajní body do řešení nepatří.
Průsečíky jsou (−1; 5) a (1; 5). Zelený graf je pod modrou přímkou právě pro −1 < x < 1. Otevřené krajní body do řešení nepatří.

5. Shrnutí

Absolutní hodnota je především vzdálenost.

  • \(|x|\) říká, jak daleko je \(x\) od nuly.
  • Výsledek absolutní hodnoty je vždy \(\ge 0\).
  • \(|A|=b\) pro \(b>0\) vede ke dvěma možnostem: \(A=b\) nebo \(A=-b\).
  • Pro \(b>0\) znamená \(|A|<b\) hodnoty uvnitř mezi dvěma hraničními body.
  • Pro \(b>0\) znamená \(|A|>b\) hodnoty vně dvou hraničních bodů.
  • U grafického řešení porovnáváme výšky dvou grafů a z průsečíků získáme hraniční hodnoty \(x\).

Když si u absolutní hodnoty místo naučeného pravidla vždy položíme otázku „Jakou vzdálenost tato absolutní hodnota popisuje?“, většina rovnic i nerovnic začne dávat smysl.

Po stisknutí tlačítka se objeví tiskový dialog. V políčku pro tiskárnu vyberte Uložit jako PDF, případně můžete kapitolu rovnou vytisknout.


Prosím, ohodnoťte tuto kapitolu

Ohodnoťte prosím kapitolu podle toho, jak dobře byla vysvětlená.
Pomáhá nám to tvořit stále lepší a lepší obsah. Děkujeme.

Zatím nehodnoceno.