neučebnice
Život v trávě, na stromech,
ve vodě, v půdě i ve vzduchu
Kobylka zelená slyší kolenem. Na předních končetinách má pod kolenem malý bubínek (blanku), kterým vnímá zvuk (vibrace). Samečky kobylek zelených slyšíme cvrkat odpoledne a večer v létě, kdy třením křídel o sebe vydávají zvuk, jímž vábí samičku.
Kobylka zelená je užitečný hmyz. Například proto, že její nymfy se živí mšicemi. Dospělí jedinci se živí převážně hmyzem, občas rostlinnou potravou.
Snadno identifikovatelná vážka, především pak samci. Na prvních dvou fotkách je samec, který je zbarven do modré lesklé barvy a na křídlech má velkou tmavě modrou skvrnu.
Samice je na třetí fotce. Je více zbarvená do zelené lesklé barvy a na křídlech má malou bílou skvrnku.
V českých domácnostech je poslední dobou velmi hojný pavouk. Je to nepůvodní druh, který se k nám dostal ze Středomoří. A je postrachem pro naše pavouky. Pokud ji máte doma, brzy tam zůstane jako jediný druh pavouka. Dokáže ulovit například i o dost většího pokoutníka.
Má dost silný jed. Pro nás je však neškodná, nedokáže prokousnout lidskou kůži. Setkal jsem se však s tvrzením, že někoho třesavka kousla a že to nebylo příjemné. S ujištěním, že to byla opravdu třesavka. Možné to tedy zřejmě je.
Proč třesavka?
Když se třesavka cítí ohrožena, rozkmitá svoji síť, tím i sebe, a útočníkovi tak „mizí“ z očí.
Její příbuznou je třesavka sekáčovitá (Pholcus opilionoides), která je u nás původní. Je trochu menší, má méně výrazné tmavé skvrny na kloubech končetin a najdeme ji spíše v chladnějších a vlhčích místech, kdežto třesavka velká dává přednost teplu domácností.
Plodem pámelníku je typická bílá bobule, podle které pámelník snadno poznáme. Pámelník kvete v červenci s srpnu. Bobule se začínají objevovat na podzim.
Bobule (i ostatní části rostliny?) jsou mírně jedovaté. Zdravotní potíže u dospělého člověka hrozí až při užití většího počtu plodů (počet bobulí však těžko odhadnout).
Bobule chutná kyselo-hořce (trpce). Ze začátku má poměrně příjemnou citronovou chuť, která po chvilce přejde v chuť trpkou a v ústech nějakou dobu vydrží.
Jedovatý. Celá rostlina je jedovatá až na tzv. míšek (epimatium) – červený dužnatý obal semena. Někteří lidé si z míšků dělají kompoty. Jelikož je rostlina dvoudomá (samčí a samičí exemplář), míšky se vyskytují na samičí rostlině.
Konzistence dužiny míšku je slizovitá; chuť je velmi sladká. Pokud se rozhodnete míšek ochutnat, dejte pozor, abyste nepozřeli i jedovaté semeno, které je míškem obaleno.
Velmi často vysazovaná jako okrasný keř. Dle mého názoru jedovatá velmi mírně (alespoň, co se bobulí týká). Některá literatura však uvádí, že se jedná o jedovatý druh. Plody tedy raději nekonzumujte.
Chuť bobulí je velmi kyselá, nikoli však nepříjemná. Šťáva z bobule tak představuje poměrně příjemné osvěžení.
Bobule jsou jedovaté (obzvláště nezralé, zelené). Chuť zralých plodů je sladká – pozor tedy, o to více svádí ke konzumaci.
Ve městech roste často podél zídek a stěn domů. Je totiž nitrofilní, proto jej často najdeme na půdách bohatých na dusík, což půda u zídek a stěn domů splňuje, protože bývá obohacena organickými zbytky, trusem či močí živočichů i člověka.
Bobule mají široké využití (marmelády, sirupy, barviva, …). Mají léčivé účinky. Čerstvé (neusušené či tepelně nezpracované) jsou však mírně jedovaté.
Chuť zralých plodů je poměrně příjemná – nasládlá. Květy se občas obalují v těstíčku a smaží jako řízky.
Bobule jsou slabě jedovaté. Pro ptáky, však neškodné. I když by název mohl napovídat, že bobule jsou mezi ptáky oblíbené, opak je spíše pravdou. Zobají je až jako jednu z posledních možností, když už není nic jiného.
Jejich chuť je víceméně neutrální – „rostlinná“.
Občas bývá vysazována jako živý plot či jako okrasný keř. Plody jsou červené nebo oranžové malvice. O jejich jedovatosti lze spekulovat. K otravě může dojít nejspíše u malých dětí při požití většího množství plodů.
Chutnají jako moučné nesladké jablko. Chuť není nepříjemná.
Chuť plodů hořká – nepříjemná. Bobule jsou pro člověka nejspíše slabě jedovaté. Ani ptákům příliš nechutnají.
Z Preslova bylináře l. p. 1820: „Jméno swé má, že bobule spodkem pročišťují.” Kalina.
Některá bílá květenství (ne všechna) mívají uprostřed tmavě fialový květ, který z dálky připomíná hmyz. Jeho účel není dostatečně objasněn.
Poddruh mrkev obecná setá (Daucus carota subsp. sativus) je pěstována jako kořenová zelenina.
Kořen planě rostoucí mrkve má stejnou vůni jako kořen mrkve pěstované, ale chuť je nevýrazná. Kořen je také tuhý – obtížně se žvýká.
Květy jsou otevřené pouze dopoledne. Po poledni se začínají zavírat. Drcený pražený kořen čekanky se nazývá cikorka a je to jedna z náhražek kávy. Cikorka neobsahuje kofein. Z kořene čekanky se také získává látka inulin, která mj. slouží jako nízkodietní náhražka cukru, protože se inulin nevstřebává v tenkém střevě. Nezvedá tak hladinu cukru v krvi (může tedy být vhodný pro lidi s cukrovkou).
Lidově se jí říká noční svíce, protože kvete večer a v noci. O půlnoci skutečně můžete najít její rozkvetlé poměrně velké žluté květy. Pohled to je trochu nezvyklý a velmi zajímavý.
foto generováno AI
Pavouk, který jistě zaujme svým krásným vzhledem. U nás na něj můžete poměrně často narazit. Nejčastěji ve vyšší trávě. A je to přivandrovalec. Dříve žil jižněji, v oblasti Středomoří. Ale jak se planeta otepluje, jsou i u nás vhodné podmínky pro jeho život.
Je nebezpečný?
Není. Kousnout může, ale jen v sebeobraně, když ho budeme nějak trápit. Pokud by prokousl kůži, tak by to mohlo být pro děti nebo citlivější jedince nepříjemné. Nicméně, jeho kousnutí je opravdu výjimečné. Nemusíme se ho tedy nijak bát.
Stabilimentum
Je to zřetelný pás vláken v pavučině. Jeho funkce není příliš objasněná. Nejspíš má více funkcí dohromady – stabilizační, ochrannou a lákací (pro hmyz).
»Jednotlivé květy celého květenství vykazují zajímavou zvláštnost: pouze při žluté skvrně na květu se tvoří nektar, při červené nikoliv. Květy s červenou „signální“ skvrnou nejsou tedy nalétávány hmyzem.«
zdroj: Biolib.cz (http://www.biolib.cz/cz/taxon/id3592/)
Rostlina dostala název podle toho, že obsahuje látky zvané saponiny, které snižují povrchové napětí vody, působí teda například jako mýdlo — voda s nimi pak lépe omývá. Nejvíce saponinů obsahují kořeny a oddenky. Když se rozmačkaná část rostliny povaří nebo protřepe ve vodě, vznikne pěna. Dříve se proto používala jako jemný prací prostředek.
Slepýš je beznohá ještěrka, která bývá někdy zaměňována za hada. Že jde o slepýše, tedy ještěrku, můžeme snadno poznat podle toho, že na nás může, na rozdíl od hadů, mrknout – slepýš na rozdíl od hadů mrká. Hadi totiž mají srostlá víčka, která tvoří průhlednou blanku, a nemrkají tedy.
Slepýš je silně ohrožený a zákonem chráněný.
Vodní pták s červeným zobákem a nápadně velkýma, výrazně zelenýma nohama. Původně byla velmi plachá a rychle utíkala do bezpečí, proto se poměrně těžko fotila. Poslední dobou si však na člověka trochu zvykla a je méně plachá.
Mláďata mají typickou oranžovou „pleš“ na hlavě.
Strom, který je vysazován v městských parcích a na první pohled zaujme svými plody – tobolkami, které vypadají jako lampionky; začínají se objevovat od července.
Je často vysazovaný strom ve městech. Má mohutnou korunu a velké listy. Zajímavá na něm je kůra, která se loupe a je velmi hladká, do šeda zbarvená.
Je to nejspíš kříženec mezi platanem východním a platanem západním.
Plodem jsou nažky, které jsou uspořádány do takových ostnitých kuliček, kterým se říká hávky.
Břečťan popínavý je stálezelená popínavá rostlina. Plodem jsou černé bobule, které jsou pro člověka jedovaté.
Heterofylie
Je typický heterofylií neboli různolistostí – mladé výhony mají laločnaté listy, zatímco kvetoucí výhony mají listy celokrajné. Tato změna souvisí s přechodem z růstové do rozmnožovací fáze, ale není úplně jasné, zda má samotná změna tvaru listů nějaký konkrétní význam.
Netýkavka žláznatá je nápadná mohutná rostlina, která roste podél řek. Je to invazivní rostlina původem z Himálají, nicméně její vliv na původní druhy není tak velký.
Je to okrasný keř s nápadnými bílými květy. Lidově se mu říká jasmín. Jasmín je však jiný druh rostliny.
Pro své netradiční a nepřehlédnutelné květenství je pěstována jako okrasný keř. Poměrně často se vysazuje v parcích. Je jedovatá a může způsobit podráždění kůže.
Příbuzné rostliny z čeledi ledvinovníkovité (Anacardiaceae) jsou například řečík pistáciový (Pistacia vera) produkující pistácie, mangovník indický (Mangifera indica) produkující mango, ledvinovník západní (Anacardium occidentale) produkující kešu či u nás pěstovaná vzhledově známá škumpa orobincová (Rhus typhina).
