Za velmi nevhodnou „pomůcku“ ve výuce fyziky považuji pomocné trojúhelníčky pro vyjádření neznámé z některých fyzikálních vzorců. Asi nejznámější takovou „pomůckou“ je takzvaný „svt trojúhelníček“.
Co má trojúhelníček ukázat
Dává do vzájemného vztahu tři fyzikální veličiny: dráhu (s), rychlost (v) a čas (t). Pokud chceme některou z veličin vyjádřit, zakryjeme ji a podle rozmístění zbývajících písmen přečteme výsledek. Pro dráhu tak vyjde
a pro čas
Na první pohled je to užitečná pomůcka. Proč ji tedy považuji za špatnou?
Co se při tom (ne)učíme
- Trojúhelníček svádí k mechanickému učení; neučí, proč písmenka spolu právě takto souvisejí. Důkazem je například to, že žáci často pořadí písmenek popletou. Sice pak trojúhelníček použijí správně, ale je jim to platné jako mrtvému zimník.
- Žákyně a žáci trojúhelníček berou jako nějakou modlu a aplikují ho i na úlohy, kde s ním často moc nepochodí, třeba u zrychleného pohybu.
- Pěstuje v žácích a žákyních blud – ano, skutečný blud, protože pro některé je pak nevyvratitelný – že fyzika je o vzorečcích; že se jedná o vědu odtrženou od reality. Proto se k ní stavějí odmítavě.
Dále nerozumím tomu, v čem je lepší/snazší naučit se jak jsou písmena v trojúhelníčku uspořádána, než se naučit logicky odvodit vzorec pro rychlost a univerzální pravidlo vyjadřování, které pak můžu uplatňovat jinde.
Lepší řešení
Vysvětlit vzoreček na něčem z praxe a ukázat, proč písmenka právě takto spolu souvisejí. Třeba žákyním a žákům říct, ať se podívají na tachometr u auta. Často na něm najdou, v jakých jednotkách ukazuje ručička rychlost: km/h. Kilometry jsou vlastně dráha a hodina pak čas. Rychlost je tedy dráha dělená časem:
A jak vyjádřit ostatní veličiny? Dosadit třeba za písmenka čísla – v tomto případě stačí bez jednotek. Když v = 3, s = 6 a t = 2, platí
Ještě lepší je provádět jednotkovou zkoušku: dosadit za veličiny jejich jednotky a podívat se, zda to sedí. Ze vztahu pro rychlost dostaneme
Vidíme, že to sedí, protože rychlost se skutečně měří v metrech za sekundu.
Setkal jsem se i s argumentem, že méně nadané děti na matematiku se naučí alespoň něco. Tak to radši nic a jděte do parku pozorovat veverky nebo ploštice, bude to mnohem přínosnější (bez ironie).